Můj příběh

Ahoj! Jmenuji se Dominika

Bydlíme s rodinou v domě za Prahou, ve které jsem žila 28 let. Jsem mámou dvou malých kluků, díky kterým vznikl nápad vytvořit Mámy v rejži.

Jsem vystudovaná psycholožka se sebezkušenostním psychoterapeutickým výcvikem. Před mateřskou jsem pracovala na ZŠ jako školní psycholog. Řadu let se věnuji terapii dětí, dospělých a párů. Patnáct let jsem hrála na vrcholové úrovni florbal. Jsem kreativní duše a se starším synem jsem objevila Sensory Play. V zahraničí velice dobře známý způsob hry, u nás však tehdy byl jen minimálně. Vytvořila jsem na začátku covidu instagramový profil det_v_rejzi, kde jsem sdílela náš přístup k životu - inspiraci montessori pedagogikou, open ended hračkami a především Sensory Play, kterému jsem s první obarvenou rýží propadla.

Synovi jsem nachystala první hraní v 15 měsících a byla jsem naprosto fascinovaná jeho fascinací. Tou dobou ještě u ničeho moc nevydržel a s duhovou rýží si vydržel hrát hodiny. Postupně jsem viděla, jak si díky této hře osvojuje nová a nová slova. A také zlepšuje jemnou motoriku. Připravovala jsem mu nejrůznější aktivity s různými zajímavými materiály. Zkoušela stále něco nového. Začala vyrábět domácí modelínu, se kterou jsme si v období jeho 1,5-2,5 roku hráli snad každý den. Zkoušela jsem všemožné recepty na modelínu. Až jsem si našla oblíbený.

Když bylo staršímu synovi 2 a čtvrt roku, na apríla, narodil se nám druhý chlapeček. Tou dobou to pro mě začalo být výrazně náročnější. Bývala jsem smutná, ač jsem se chtěla radovat. Neuplynul ani měsíc a já přišla s nápadem - vytvářet boxy, které by maminkám ulehčily chystání aktivit. Častokrát mi sledující na profilu psali, kde beru nápady a čas, že oni by tohle nikdy nevymysleli, nejsou tak kreativní apod. V cizině byly Sensory Bin na prodej časté, ale u nás je nikdo nedělal. "Tak budu první", říkala jsem si. Kdo jiný než "Královna Sensory Play", jak mě některé maminky přezdívaly.

Sama do toho ale nepůjdu. Přemýšlela jsem, komu svůj nápad řeknu a oslovila jsem kamarádku Aničku. Ta mě s díky odmítla. Zavolala jsem ji znovu a přednesla ji svou vizi od A do Z promyšlenou. To, že jsem věděla přesně, co v boxech bude, jak je budeme nafocovat, přes co prezentovat, prodávat, koho mám v plánu oslovit na obrázky, dřevěné věci, účetnictví, legislativa, atd, ji přesvědčilo a šla s velkým nadšením do toho se mnou. Za dva měsíce, v červenci, jsme zveřejnily první smysloboxy a byly všechny do jednoho během dvou dnů pryč!! Neskutečný. Nadšené odezvy nás motivovaly a hnaly dopředu. Moje tempo je však šílené a Anička zjistila, že to nechce dělat v tak velké míře a po pár měsících jsem na Mámy zbyla sama. Rozšiřovala jsem postupně sortiment, který jsem již od začátku měla v hlavě. Barvila jsem hedvábné šátky, vytvářela sady vykrajovátek a dřevěné vzdělávací doplňky, které jsem viděla v zahraničí a zde tehdy vůbec nebyly. Na plno dalších nápadů ale nebyl čas. Celé mě to naplňovalo neskutečně a na své "smutné období" po narození mladšího jsem úplně zapomněla. Bolela mě ruka z vaření modelíny, kterou jsme po prvních Smysloboxech začaly nabízet i k volnému prodeji. Dnes nechápu, že jsem toho tolik zvládla na pánvi navařit!

Do nového roku jsem vstupovala s předzevzetím - dělat toho méně, na pohodu. HAHA! Za 3 měsíce jsem k sobě přizvala Lindu, která si u nás koupila vůbec první smyslobox, a rozjel se obrovský uragán. Najednou jsem měla více času na realizaci na počátku plánovaných věcí - především pryskyřicových doplňků. Už to nebyly jen Smysloboxy - obsáhlé smyslové boxy, které obsahují vše - barevný sypký materiál, vodní perly, modelínu, kinetický písek, spoustu figurek a doplňků, vlastní vykrajovátka, vysypávací tácky, pomůcky ke Smyslohraní a brožurku s návody. Takové boxy ani v zahraničí nikdo nedělal! Opravdu ojedinělý produkt, stejně jako hrací a úložný dřevěný box, který jsem pro Sensory Play navrhla. Rozhodly jsme se rozšířit sortiment o menší a hlavně levnější produkty a tak vznikly malé Smysloboxy, Duháčkové tubusy (i tento produkt byl první svého druhu) a Mamolínové dózy. A nastal fičák. Tématické mamolíny, spoustu pryskyřicových nádher k tomu. Objednávka jedna za druhou a eshop začal být nutností.

V srpnu jsme k sobě s Lindou hledaly další ruce. Místo nových dvou se k nám přidalo dalších 6 maminek a mohly jsme tak rozšířit výrobu. Téměř vše probíhalo u mě v domě a já cítila, že už je nám malý a chci změnu. V říjnu jsme našly krásný prostor v Praze, během jednoho týdne jsme podepsali smlouvu a nastěhovaly se do Rejžárny. Fíha. Tohle nikdy nebylo v plánu, ale tak přirozeně se to vyvinulo. Mám obchod. Mám zaměstnance, najednou mám řídit lidi. Najednou mám zákazníky, se kterými se vidím osobně.. a ještě navíc děláme kroužky pro děti. Když to píšu, mám husí kůži a slzy v očích!

Jsem opravdu velice vděčná své rodině, že to se mnou zvládá a podporuje mě. Mému muži, že přijal péči o kluky, a klukům, že mi nemají za zlé, že s nimi nejsem stále. A že si jdu do Mám odfrknout a získat energii. Jsem vděčná holkám, "mým Mámám", které se mnou o Mámy v rejži pečují. Děkuji moc své mámě, že mě vždy podporovala v mých snech. I v tomto, který původně snem nebyl.

A opravdu moc děkuji našim zákazníkům, Vám, kteří u nás nakupujete. Že se k nám opakovaně vracíte, mluvíte o nás s kamarádkami a šíříte tak povědomí o nás. A že nám prominete, když se sem tam objeví nějaká chybka.

#mamypromamy #mamyrodicum

S ČÍM SI NAŠE DĚTI NEJRADĚJI HRAJÍ