Kdy začne dítě chodit? Jak dlouho to trvá od stání k prvním krůčkům

Shrnutí, pokud nemáte čas číst celý článek

• Roční dítě, které pár sekund vydrží stát a chodí kolem nábytku, zpravidla začne samo chodit během několika následujících měsíců
• Přesný čas nelze předpovědět – může to být za pár týdnů, ale klidně i v 15. či 16. měsíci věku, obojí je v pořádku
• Rodiče by měli vytvořit bezpečné podmínky a dítě podpořit, nikoli však tlačit
• Trpělivost je na místě: ve chvíli, kdy je dítě připravené (což poznáme např. tak, že se umí samo postavit uprostřed místnosti​), se chůzi naučí rychle a přirozeně. Pokud by dítě ani okolo 1,5 roku nechodilo samo, je vhodné to konzultovat s lékařem​

Typický časový rámec nástupu samostatné chůze

Jak dlouho trvá přechod od stání k chůzi?

Faktory ovlivňující, kdy začne dítě chodit

• Genetické dispozice: Děti často následují tempo vývoje rodičů. Pokud jste vy nebo partner sami chodili pozdě, může i dítě začít chodit později. V některých rodinách je například běžné, že batolata chodí až kolem 16–18 měsíců a není to známka problému, ale zkrátka se dítě soustředí na rozvoj něčeho jiného.
• Temperament a odvaha dítěte: Povaha dítěte hraje velkou roli v tom, kdy se odhodlá k samostatným krůčkům. Některé děti jsou opatrnější, klidnější nebo méně snadno motivovatelné, a proto jim trvá déle, než se pustí​. Jiné jsou nebojácné, zvídavé a do nových dovedností se vrhají dříve. Záleží také na odvaze dítěte pustit se – i fyzicky zdatné batole může potřebovat čas, než si troufne udělat krok bez držení​. Někdy děti několikatýdenní stání a obcházení nábytku psychicky „zpracovávají“, než se osmělí k chůzi.
• Zaměření na jiné dovednosti: Dětský vývoj probíhá v několika oblastech souběžně (hrubá motorika, jemná motorika, řeč, sociální chování aj.) a děti se mohou v určitých obdobích soustředit více na jednu oblast na úkor jiné. Některé batole se třeba místo chození intenzivně věnuje zdokonalování řeči nebo jiným dovednostem. Může už krásně pít z hrnečku, používat první slůvka apod., a na chůzi zatím „nemá čas“​. Takové dítě pak může chodit o něco později, protože nejprve vypilovalo jiné schopnosti – což je v pořádku.
• Fyzická připravenost (svaly a rovnováha): Dítě nezačne chodit, dokud na to není fyzicky připravené. Musí dostatečně zesílit svaly nohou, trupu a získat koordinaci pro udržení rovnováhy​. Tyto předpoklady se rozvíjejí hlavně díky předchozím fázím – plazení, lezení po čtyřech, stavění se u opory. Když batole leze a obchází nábytek, posiluje tím kyčle, trup a trénuje koordinaci potřebnou k samostatné chůzi​. Každé dítě si potřebuje projít všemi těmito stadii vlastním tempem a žádnou fázi vývoje nepřeskočit​. Přeskakování lezení či nedostatečné posílení středu těla může chůzi oddálit. Naopak delší lezení je podle fyzioterapeutů přínosné.
• Vnější podpora a podmínky: Prostředí, ve kterém se dítě pohybuje, a způsob, jakým jej rodiče podporují, může tempo nástupu chůze ovlivnit. Dítě potřebuje bezpečný prostor k pokusům o stání a krůčky – pokud většinu času tráví v ohrádce či chodítku, může to jeho vlastní iniciativu brzdit. Například používání chodítek (tzv. „pavouků“) paradoxně rozvoj chůze spíše zpomaluje, protože dítěti usnadňuje pohyb bez námahy a to pak nemá motivaci posilovat potřebné svaly a rovnováhu​. Podobně neustálé vodění za ruce mění těžiště dítěte a učí ho nesprávným pohybovým vzorcům​. Obojí může způsobit, že samostatná chůze přijde později, než kdyby mělo možnost dospět k chůzi samo.
• Zdravotní a fyziologické faktory: Ve vzácnějších případech mohou pozdní nástup chůze způsobovat zdravotní potíže – například snížené svalové napětí (hypotonie), ortopedické problémy s kyčlemi či chodidly, nebo celkové opoždění motoriky. Tyto situace však většinou rozpozná pediatr v rámci pravidelných prohlídek (viz níže) a případně doporučí odborné vyšetření. U předčasně narozených dětí je třeba brát v potaz i jejich korekční věk – mohou dosáhnout chůze o něco později úměrně své nezralosti při narození.

TIP: Jaký je rozdíl mezi jemnou a hrubou motorikou

Doporučení pediatrů a fyzioterapeutů

• Nenuťte dítě do chůze předčasně: Každé batole musí k samostatné chůzi dospět samo a ve svém vlastním čase.​​
• Neporovnávejte své dítě s ostatními – to, že vrstevníkův potomek už chodí, neznamená, že je šikovnější nebo „napřed“​. Pokud budete dítě nutit do pohybu, na který není připravené, můžete mu zadělat na budoucí potíže s pohybovým aparátem​. Nespěchejte tedy a netlačte na dítě, aby chodilo dřív, než samo chce a zvládne.
• Nevozte dítě v chodítku: Chodítka (aktivní chodítka typu „pavouk“, do kterých se dítě posadí) odborníci nedoporučují. Mohou zpomalit rozvoj samostatné chůze, protože dítě v nich nezapojuje správné svaly a balanc​. Některé země dokonce prodej tradičních závěsných chodítek zakázaly kvůli častým úrazům. Raději nechte dítě lézt a stavět se přirozeně – lezení je nejlepší posilovací “cvik” pro budoucí chůzi​.
• Nevoďte dítě za ruce: Ačkoliv je to velmi rozšířená praxe (a možná i vy sami jste se takto „naučili“ chodit), fyzioterapeuti varují před voděním dítěte za ručičky. Když batole držíme za ruce a stavíme ho, mění se jeho těžiště a dítě sice dělá kroky, ale nesprávně​. Visí zavěšené za ruce dospělého a nezapojuje plně vlastní stabilizační svaly​. Tím mu nepomáháme, naopak můžeme fixovat chybné pohybové vzorce​. 
• Zajistěte bezpečné prostředí: Dítěti pomůže, pokud má domov uzpůsobený pro jeho pokusy o chůzi. Odstraňte z dosahu překážky, volné kabely, nestabilní či ostré předměty, o které by mohlo zakopnout nebo se zranit​. Nábytek rozmístěte tak, aby se o něj prcek mohl případně přidržovat, ale zároveň kolem něj měl prostor. Na ostré rohy lze dočasně nalepit ochranné plastové kryty. Dejte také pozor na ubrusy a věci na stole – batole, které se staví, stáhne vše, na co dosáhne​. V rané fázi chození je lepší mít prostředí opravdu bezpečné, abyste děťátko nemuseli neustále omezovat příkazy a zákazem dotýkat se.
• Podporujte chůzi naboso: Pro správný vývoj nožiček a rovnováhu je ideální, když batole chodí co nejvíce bosky (případně v ponožkách s protiskluzovou spodní částí)​ Botičky není třeba obouvat dříve, než dítě jistě chodí i venku – do té doby stačí měkké capáčky na ochranu před chladem. Chůze naboso pomáhá dětem lépe vnímat povrch, posilovat klenbu a předcházet případným deformacím nohy. První skutečné botičky tedy vybírejte až ve chvíli, kdy dítě už nějaký čas samo chodí (obvykle cca 6–8 týdnů poté, co se rozchodilo​).
• Motivujte, ale netrestejte nezdary: Dítě potřebuje především psychickou podporu a povzbuzení. Když zkusí stát nebo udělá krůček, usmějte se, zatleskejte, pochvalte ho​. Můžete ho nalákat oblíbenou hračkou nebo tím, že si kleknete kousek od něj a budete ho lákat do náruče. Naopak netvařte se vystrašeně při pádu. Pokud se neuhodilo, v klidu jej povzbuďte, ať to zkusí znovu. Pády na zadeček k učení patří a jsou většinou neškodné. Nestůjte dítěti pořád za zády s nataženýma rukama, abyste ho hned chytili – zvyklo by si na neustálou podporu a mohlo by se pak bát chodit samo, když zjistí, že už jej nedržíte​. Neúspěchy rozhodně netrestejte ani nekomentujte negativně, aby dítě neztratilo chuť zkoušet nové pokroky.
• Pomozte dítěti naučit se bezpečně padat a sedat: Některé děti se mohou bát pouštět, protože nevědí, jak se bezpečně dostat zpět na zem. Učte proto prcka sestupovat z výšky opatrně – například ho natrénujte, jak slézt z gauče nohama napřed. Můžete mu také ukázat, jak si ze stoje dřepnout a sednout, když už stojí u nábytku​. Povzbuzujte ho, aby zkoušelo pokrčit kolínka místo nekontrolovaného pádu. Tím ho naučíte, že pády nejsou tak děsivé a dá se z nich „vybruslit“ bez pláče. Samozřejmě buďte nablízku, abyste předešli většímu úrazu, ale menší žuchnutí na zadek k učení patří.
• Trpělivost a klid: Nejlepší rada pediatrů zní: buďte trpěliví a v klidu. Pokud vaše dítě ve 13–14 měsících stále samo nechodí, ale leze a snaží se stavět, nejde o nic neobvyklého​. Užívejte si jeho pokroky, podporujte ho hrou a pohybem, ale nenervujte se každým dnem „zpoždění“. Dítě vycítí stres rodiče, který může naopak jeho chuť k novým pokusům brzdit. Každý malý krůček vpřed (doslova i obrazně) je krok správným směrem.

Mohlo by vás zajímat: Co by mělo dítě umět v 18 měsících

Vývojové milníky kolem prvního roku dítěte

• 8–10 měsíců: Většina dětí v tomto období leze po čtyřech. Z pozice na kolínkách se mnoho z nich začíná stavět s pomocí opory – například se vytáhnou do stoje u nábytku nebo ohrádky​. Tato fáze se někdy nazývá kvadrupedální chůze, kdy se dítě pohybuje kolem nábytku bok po boku s přidržováním​. Dítě zkouší přenášet váhu na nožičky a houpe se v kolenou, čímž posiluje stehýnka a kyčle. Některé se také naučí posouvat podél nábytku krok sun krok – to je tzv. chození okolo nábytku. Pokud to dítě samo ještě nezvládá, nemějte obavy a rozhodně ho nenuťte stavět se násilně. Brzy to zkusí samo, až bude připravené.
• 10–12 měsíců: Dítě stále piluje lezení a stavění se. V tomto období často zvládne stát u opory už jen jednou rukou a začíná obcházet nábytek i s přidržováním jednou rukou​. Pomalu získává rovnováhu a sílu k pobytu ve stoji. Ke konci prvního roku většina dětí umí chvíli stát bez držení (typicky pár sekund)​ Některé odvážnější batolata se kolem 12. měsíce mohou poprvé pustit a udělat 1–2 samostatné krůčky do prostoru​. Tyto první krůčky jsou široké (nožičky daleko od sebe pro lepší stabilitu) a velmi nejisté. Z prvního úspěchu mívá drobeček radost, ale zároveň ho většinou překvapí a často si zase rychle sedá na zem.
• 12–15 měsíců: Většina dětí v tomto období zdolá svůj první samostatný krůček či krůčky. Je zcela normální, že kolem 13.–14. měsíce dítě stále upřednostňuje lezení a chůzi s oporou, i když už umí chvilku stát. Postupně však získává odvahu – často pomůže, když překoná strach a samo se postaví uprostřed místnosti (bez držení nábytku) a zjistí, že dokáže stát i mimo oporu. To je signál, že je připraveno na chůzi​. Od této chvíle obvykle následují první samostatné krůčky mezi nábytkem nebo do náruče rodiče. Batole si stále více trénuje rovnováhu; typická je chůze “jako kačer” – nohy naširoko, ruce nahoře, bříško vpředu. Délka úseku, který ujede, se postupně prodlužuje z pár kroků na několik metrů. Do 15. měsíce věku už většina dětí chodí alespoň pár kroků samostatně, byť nejistě.
• 15–18 měsíců: V tomto období se z nesmělého chodce stává čím dál jistější chodec. Dítě dokáže ujít delší vzdálenosti, začíná měnit směr a zkouší se i rozeběhnout (byť zatím je to spíše “rychlá chůze” než skutečný běh). Učí se při chůzi zastavit, sebrat předmět ze země a znovu se narovnat. Pády jsou stále časté, ale dítě se učí nastavovat ruce a lépe padat tak, aby si neublížilo. Kolem 18. měsíce už většina dětí umí chodit bez držení úplně samozřejmě a začínají se objevovat i pokusy o kopání do balónu nebo chůzi do schodů s dohledem​. Pokud dítě v 18 měsících chodí stále nejistě, naráží do nábytku apod., je to vcelku normální – stabilita se bude zlepšovat s dalším vývojem. Důležité je, že se pohybuje po svých.

Kdy vyhledat odborníka

Často kladené otázky

Kdy děti obvykle začínají samostatně chodit?

Většina dětí začne chodit mezi 9. a 18. měsícem věku. První krůčky se nejčastěji objevují kolem 12. měsíce, ale je naprosto normální, pokud dítě chodí dříve nebo později.

Je normální, že roční dítě ještě nechodí?

Ano, mnoho dětí v tomto věku ještě samostatnou chůzi nezvládá. Některé se soustředí na lezení nebo chůzi s oporou a potřebují více času na to, aby si troufly bez držení.

Jak podpořit dítě v učení chůze?

Nechat dítě co nejčastěji volně pohybovat mimo omezující pomůcky. Podporovat ho v lezení, vstávání a chůzi kolem nábytku. Chválit každý pokrok a dopřát mu bezpečné prostředí, kde může zkoušet chůzi naboso nebo v protiskluzových ponožkách.

Kdy je vhodné konzultovat vývoj s lékařem?

Pokud dítě v 18 měsících ještě nestojí nebo nechodí, pokud má oslabené svaly nebo se celkově pohybuje méně než vrstevníci. Stejně tak v případě, že je opožděné i v jiných oblastech vývoje (řeč, reakce na podněty, sociální kontakt).

Zdroje

ZELAZO, Philip R. The development of walking: New findings and old assumptions. Journal of Motor Behavior, 1983, 15.2: 99-137.

ADOLPH, Karen E.; VEREIJKEN, Beatrix; SHROUT, Patrick E. What changes in infant walking and why. Child development, 2003, 74.2: 475-497.

STØRVOLD, Gunfrid V.; AARETHUN, K.; BRATBERG, Grete H. Age for onset of walking and prewalking strategies. Early human development, 2013, 89.9: 655-659.